Česky Deutsch


Nepřátelé

Vážení,

jak jsem již předeslal v I.části kapitoly Nepřátelé, nově nazvané PRANÝŘ, dozvíte se řadu dalších, zejména pak závažnějších, prohřešků pana Páleníka. Jako účastníka s plnou odpovědností se jedná také o pana Libora Brože, jehož portrét jsem převzal z časopisu Alternativy pro Sever Přátel přírody.

I. část kapitoly Nepřátelé je umístěna na konci Pranýře.

Podle principu Paula Maloneho, profesora univerzity Georga Washingtona, dovést cíl až do konce, rozhodl jsem se učinit tak i v tomto a také dalších případech.

        


Je správné prezentovat tyto osoby, které společně uskutečnily puč v Občanském sdružení Přátel přírody a poškodily nejen dobré jméno sdružení, ale také dalších ekologických organizací v našem státě.

V minulých letech tito hochštapleři zneužili tisíce lidí, ze kterých získali nejen statisíce, ale řádově desítky milionů korun, což ředitel Páleník sám přiznává.

Pokud se podíváte na současné webové stránky Přátel přírody (PP), tak nelze přehlédnout, že činnost PP o.p.s., ředitele Páleníka, jsou jen různé, většinou staré komentáře. Čísla o počtu 2000 členů organizace a finančních podporovatelů patří minulosti.

Do úvahy přichází jen výše uvedené vysvětlení, že jde „úspory“ z doby velkých „projektů“, které měly zpřírodnit Labe. Ty Vám dále představím v kapitole:

Milionové černé díry Mariána Páleníka

Prezentaci nesmyslného „projektu“ a jeho ne-realizaci je možné otevřít v přílohy 1.

"Síť přírodních rezervací Přátel přírody na horním toku Labe"

Po puči tří osob, jehož iniciátory byla dvojice Páleník – Brož, jsme se rozhodli podat žalobu a hromadné trestní oznámení na předsedu sdružení Mariana Páleníka. Žalovaný znemožnil členům účast na jednání utajené mimořádné valné hromady dne 16.4.2005 (za účasti M. Páleníka, Z. Páleníkové, L. Brože). Porušil tím práva garantovaná jim platnými stanovami OS. Trestní oznámení podalo 11 členů a funkcionářů, kteří se nejvíce podíleli na úspěšných akcích sdružení v letech 1986 -2001. Jejich finanční podpora sdružení byla mnohonásobně vyšší než pučistů.

Pomlouvačnou a vulgární kampaň spustil M. Páleníka s podporou Libora Brože, když se dozvěděli o žalobě a trestním oznámení. Jako prostředek šíření využili občasník Alternativy Přátel přírody, Econnect a elektronickou korespondenci. Byla vedena zejména proti mé osobě, ale také proti dalším 26 členům Sdružení, kterým neoprávněně zpochybnili členství.

Rozhodl jsem se záležitost řešit žalobou na ochranu osobnosti. Ačkoliv pomluvy M. Páleníka naplňovaly skutkovou podstatu pomluvy podle § 206 trestního zákona a žalovaný mohl být potrestán až dvěmi lety vězení, samosoudce pan Tomáš Hodný rozhodl v můj neprospěch a zamítnul mou žalobu. Nezodpovědný přístup pana „samosoudce“, který se omlouval při prvním stání, že neměl čas na přípravu, je nepřijatelný! Své prvotní stanovisko, že pan Páleník není zodpovědný za zveřejněné pomluvy, ale prý psal, co mu nařídil neexistující zaměstnavatel a schválila nikdy neexistující redakční rada, pan soudce nechtěl nejspíše měnit. Přílohy 2.

Odvolací soud odhalil a smetl podvody pučistů Páleníka a Brože

Dalo by se říci: „že boží soudy melou pomalu,.ale jistě“!

Okresní soud (Mgr. Andělová) a po odvolání žalovaného Mariana Páleníka také Krajský soud (Mgr. Martin Pasek) v Ústí n. L. dne 7. května 2009 zrušil usnesení valné hromady, přijaté dne 16. 4. 2003.

Morální satisfakce slušných lidí - mých přátel, byla dosažena díky důsledně vedenému řízení výše uvedených soudců, kteří rozkryli lži a manipulace dvojice Páleník- Brož. Přílohy 3.

V MF Dnes byl také zveřejněn případ, kdy soudce Hodný manželce zaměstnance, který zahynul při plnění pracovní povinnosti a uhořel v dolu, přiznal odškodné jen 240 tisíc Kč a 80 tisíc pro její děti, tedy zhruba ve výši jeho šesti měsíčních platu. Bylo to bezcitné a nemorální rozhodnutí.

Pro mě z toho vyplývá poučení: Osoby veřejně známé se musí smířit s pomluvou, která je subjektivním hodnocením a názorem, na který prý má každý občan právo. Je to sice v rozporu se zněním zákona, ale praxe je jiná. K čemu jsou tedy zákony se ptám jako občan? Přílohy 4

Soudce musí dbát litery zákona, nesmí diskriminovat jedince ani skupinu což, pan soudce Hodný udělal. Nepřipustil mé svědky a omezil také mé možnosti předložit důkazy. Bylo zřejmé, že se neseznámil s doklady, týkajícími se předchozích rozhodnutí Okresního i Krajského soudu. Přílohy 5.

Časopis Alternativy pro Sever nebyl periodikem, ale nelegálním občasníkem!

Obdobně neodpovědně jednal a rozhodl ve věci časopisu Alternativy pro Sever, který nesplňoval podmínky periodika téměř ve všech požadovaných parametrech. Nechal se nepravdivými výpověďmi žalovaného Mariana Páleníka a Libora Brože zmanipulovat. Zcela opomenul nedostatky tohoto časopisu, ačkoliv součástí žaloby byla složka s důkazy.
Přílohy 6.

Zjevně stranil žalovanému, který se k přelíčení dostavil ve starém vytahaném svetru a batůžkem, aby působil dojmem chudého ochránce přírody. Jinak se celá léta prezentoval v bezchybném obleku portréty profesionálního fotografa Berounského.

Pan samosoudce Tomáš Hodný se tak dopustil bezpráví. Nerespektoval povinnost soudce rozhodnout dle svého nejlepšího vědomí a svědomí v duchu zákona o výkonu spravedlnosti. Mé zkušenosti s tímto panem samosoudcem to potvrzují.

Věřte nevěřte, zázraky se dějí, a další střípky ze života hochštaplera: přílohy 7.

 

 


 

V těsném sledu za oběma pučisty je uveden šéf archivu, města Ústí nad Labem

Vladimír Kaiser, PhDr. (10.06.1954 Ústí n. L.) – archivář, ředitel Archivu Ústí nad Labem. 1973 ukončil studium na ústeckém gymnáziu a v roce 1979 na Filozofické fakultě UK - obor archivnictví – dějepis. Od roku 1979 působil jako archivář v Okresním archivu Ústí n. L. a v roce 1984 se stal ředitelem Archivu města Ústí n.l., kde působí dodnes.

Pana archiváře jsem blíže poznal v době, kdy se po 40 letech totality konečně zhroutil komunistický režim. Angažoval jsem se v Občanském fóru v naše závodě, kde jsme obměnili komunistické vedení. Spolupracovali jsme s ústeckým centrem OF, které bylo v Činoherním studiu, kde ředitel Petr Poledňák a jeho tým organizovalo první demonstrace. Dne 26.11.89 jsem navštívil centrum OF v Praze, které bylo v Špálové galerii,  kde jsem obdržel informace o dalším postupu. Více o tom v Přílohách    a fotografiích. Soubor snímků z tohoto období je k nahlédnutí na webových stránkách ve Fotogalerii - Historické události- Pád totality.
 
V roce 1998 byl vydán 1. díl publikace „Ústečané nejen v datech“ o osobnostech Ústecka. Byl tam životopis archiváře, který mě zaujal tím, jak významná byla funkce archiváře v totalitním zločineckém režimu, kdy v archivu byly uloženy nanejvýš důvěrné kádrové materiály, komunistických pohlavárů, stejně důvěrný byl také post archiváře V. Kaisera v období Husákovi normalizace.
 
Abych se přiznal, jsem vlastně také takový amatérský archivář. Sbírám novinové články, a to zejména takové, které se týkají významných politických událostí. Ve svém archivu z období pádu totality v Ústí nad Labem jsem našel dva články.  Ty vypovídají o málo známé minulosti „ osobnosti“ ústeckého archiváře.
Z článků pana archiváře Kaisera, který byl spoluzakladatelem Demokratického fóra komunistů-DFK v Ústí, mě zaujala tato část: Přílohy 8


 
Naší hlavní snahou je pomoci KSČ překonat smrtelnou krizi do níž se nyní dostala.
 
Bohužel, význam DFK si rovněž pletou různí kariéristé, kteří si myslí, že toto hnutí se jim stane odrazovým můstkem k dalším prebendám a houfně do jeho řad se hlásí
 
                                                                                                                                      Vladimír Kaiser DFK
Soudruh archivář se odrazil více než dobře :-)


 

Galerie Pranýř

Je a bude dále doplněna o věrné soudruhy komunisty a přeběhlíky, které jsem měl možnost poznat.
 
Jaroslav Doubrava je jedním z nich
 
1948, dlouholetý člen KSČ, KSČM, senátor a starosta obce Telnice, 659 obyvatel.
Ve svém politickém vývoji dospěl k závěru, že většina občanů, ještě nezapomněla na hrůzy minulosti soudruhů Grebeníčků a jejich pokračovatelů.A tak se v roce 2010 po 43 letech

 

věrných služeb v KSČ a KSČM vystoupil se své rodné strany vstoupil do jiné strany Severočeši cz. Pro mě je Doubrava stále soudruhem a typickým přeběhlíkem, které nemám rád. Motivací jim je koryto. To má i svou stinnou stránku – nadváhu a s tím spojené riziko.
 
Komunistům na životním prostředí nikdy nezáleželo, ačkoliv Severní Čechy byly nejvíce postiženou oblastí. Na to jsem měl opačný  názor, a tak jsme se střetli vícekrát na stranách ústeckých deníků.

DOŠLO NA NAŠI ADRESU: Zelení aktivisté selhali
28.02.2006  Ústecký deník, Jaroslav Doubrava

Veliké politikum se stalo z dovozu odpadů z Německa. Koncem ledna a v průběhu února se předháněli ministři a nakonec jednotlivé politické strany v odsuzování nelegálního dovozu odpadů. Konečně se probudila i Strana zelených a různé ekologické iniciativy, aby na toto téma trochu řečnily. Ekologičtí aktivisté ani zástupci Strany zelených bohužel neodhalili nic nového, žádné skládky odpadu, neodhalili místní mafie a bílé koně dovážející a skladující odpad. Jsou to starostové a občané, kteří na skandální praktiky poukázali. Přitom aktivisté tvrdí, že bdí nad ekologickými nepravostmi v české kotlině. Bohužel, angažují se spíše ve zbytečných záležitostech. Příklad? Záměrně blokují výstavbu dálnice D8.
Co si totiž myslet o hrdém prohlašování Dětí Země, že poslední úsek dálnice D8 bude nejdříve v letech 2010 až 2012? Znamená to, že do té doby mají připraveny obstrukce? V koho zájmu jednají? V důsledku to totiž znamená, že z kapsy nás všech půjde více peněz, protože stavba se prodraží. Také např. bojují proti celoroční splavnosti Labe mezi Děčínem a Ústím nad Labem v době nízké vody jen proto, že nechtějí, aby byly postaveny jezy. Přitom poslední varianta jednoho jezu životní prostředí prakticky neovlivňuje, ale ani s ním zuřivě nesouhlasí. Zelení aktivisté nejsou potřební hlídací psi životního prostředí, za které se rádi vydávají, ale spíše iracionální populisté. V případě dovozu nelegálních odpadů se to potvrdilo v plné nahotě.
Autor je starosta Telnice

Reakce - Zelení aktivisté selhali
03.03.2006 Ústecký deník, Karel Plechač

K oblíbenému tématu pana Doubravy patří kritika všech státních i nestátních organizací angažujících se v ochraně přírody. Ve svém článku (ÚD 28.02.2006) jim vyčítá, že nikoliv oni, ale jen starostové a občané poukázali na činnost místních mafií dovážejících a skladujících odpad od našich sousedů. Některé televizní pořady, např. „Nedej se“ však jeho předpojatá tvrzení vyvrací. Mnoho občanských ekologických iniciativ vzniká jen proto, aby znemožnily poškození přírody v obci nebo městě, kde žijí. Bezohledné kácení stromů, likvidace zeleně a černé stavby, prosazované úplatnými starosty a úředníky obcí a měst se u nás staly běžnou praxí. To se týká i dovozu odpadů z Německa kamióny, který se stal výnosným byznysem!
V okolí našich měst a obcí ale i soukromých pozemků je plno odpadů, zrezivělých trosek aut, pneumatik atp., původem z obcí, ale jejich starostům ani občanům nevadí. Ústecké občanské sdružení Pro přírodu každoročně vyčistí o víkendu některou z postižených lokalit. Na krátkém úseku řečišti Bílého potoka „vydolovali“ plný kontejner odpadu a 19 pneumatik!

To by byla rozcvička soudruhu senátore v neděli ráno sbírat v úseku 400 metrů odpadky. To byste přišel na jiné myšlenky, než bludy, které všemožně šíříte.
 
Sdružení Pro přírodu- nikoliv Přátelé přírody, jehož jsem členem, podporuje spolu s Hnutím Duha také ústecké občany, kteří si nepřejí výstavbu lyžařské haly na Střížovickém vrchu. Podpořili jsme výzvu Dětí země a spolu s 35 občanskými sdruženími a podporou 120 obcí jsme pro zachování ekologických limitů těžby uhlí na Mostecku. Ta by znamenala likvidaci Horního Jiřetína a dalších obcí v Podkrušnohoří.
 Za vlády komunistů, tedy strany a komunisty soudruha Doubravy, bylo zlikvidováno jen v Severních Čechách na sto obcí a osad a obyvatelé byli nuceně vystěhováni! Naše sdružení prosazovalo také odklon D8 mimo CHKO České středohoří, omezení kamionové dopravy a její přenesení na železnici. Již nyní kamiony představují největší problém silniční dopravy. Dříve nebo později se D8 dokončí. Až potom budeme moci vyhodnotit dosažené zrychlení dopravy, ale také dopady na životní prostředí obyvatel. Výrok pana Doubravy bych upravil: Zelení aktivisté jsou nejen potřební hlídací psi životního prostředí, ale často i ochránci občanských práv a svobod naších občanů. Právě ty nejsou v  komunistickém systému nikdy zaručeny! Blíží se volby a tak na oplátku podezírám z  populismu právě pana starostu Doubravu.

 

2014 Doubrava podporuje Putinovu agresi v Ukrajině a pomlouvá Václava Havla
 
Vybral si významný termín:
 
21.srpna 2014 den 46. výročí okupace Československa sovětskou armádou.
 

 

         

Foto: Milan Linhart    „Osvoboditelé“ již přijíždějí.          Foto: Milan Linhart      Vítáme Vás, drazí soudruzi!

       

Foto: Milan Linhart                                                    Foto: Ústav pro soudobé dějiny
Nebýt vás, tak by u nás zvítězila kontrarevoluce

Pro úplnost průběhu okupace je třeba zmínit, že mimo sovětských vojsk v noci z 20. na 21. srpna 1968 ve 23.00 hodin překročila vojska pěti zemí bývalé Varšavské smlouvy (PLR, NDR, MLR a BLR) tehdejší československé hranice.

 

Praha, pietní akt obětem okupace

Pavel Šafr, šéfredaktor týdeníku Reflex napsal:

Václav Klaus a Jiří Vyvadil vytvořili v Česku frontu aktivních kolaborantů s autoritativním nacionalistickým režimem Vladimíra Putina. Rozvrátili úspěšně prozápadní orientaci České republiky. Obrat kyvadla ze Západu na Východ je prostě jen návratem k barbarství na úkor orientace na moderní civilizovaný svět. Východ je absurdní, nebezpečný a neskutečně zaostalý. Západ je při vší své dekadenci a pohodlnosti pořád o dost lepší společností. Ale „Kdo chce kam,..

Je tu řada zemí, kam by se zmínění pánové mohli vystěhovat. Například do Severní Koreje, Laosu, Severního Vietnamu a na Kubu. Je tam blahobyt, svoboda a především perspektiva lepších zítřků. Čína se již v mnohém stává kapitalistickou zemí.

Karel Plechač 



Doubrava - rasista a senátor. I to je možné.

František Štván

Má kritika pana senátora vychází z přesvědčení, že pokud někdo ve společnosti občanské, ne národnostní, zdůrazňuje u negativního lidského chování  národnost, pak mu na dehonestaci konkrétní rasy musí záležet. Copak by upozorňování na negativní lidské chování bez rasového přívlastku bylo hodno menší úcty? Ale budiž, když už má senátor Doubrava potřebu být rasově konkrétní, pak ať tak činí, ale pokud jedním dechem popisuje "zločiny" Romů či Cikánů, které rozhodně neomlouvám, a nechce být označován za rasistu, pak by měl dechem druhým zdůraznit etnickou příslušnost všech politiků, úředníků a podnikatelů, kteří od "Vítězného" listopadu považovali, považují a považovat budou poctivou práci za nejstrašnější způsob obživy. Mohu Čecha(?) Doubravu ubezpečit, že etničtí šiřitelé pracovní morálky by Romy či Cikány neměli rádi, i kdyby do práce chodili a negativních skutků by se dopouštěli po pracovní době. Pokud tedy chtějí senátoři a stejně naladění poslanci něco řešit, pak by to mělo být vytvoření mimořádně přísných zákonů, vyhlášek a předpisů a hlavně tvrdých a nekompromisních sankcí, které by nepřizpůsobivé občany ČR, napříč rasovým spektrem, přinutili je dodržovat. K tomu je nezbytně nutná  na všechny stejně přísná a ne mnohdy až nedůstojně (nedůstojné je, když policisté naříkají, že mají nízké platy a místo toho, aby si našli práci lépe placenou, tak jakoby na protest na ulici projdou kolem zaparkovaného auta na chodníku či v zeleni) uplakaná PČR. 

Rozhodně by nevadilo, kdyby  pan senátor začal s neprůstřelnou morálkou sám u sebe. Pokud vrabci na střeše mají pravdu, pak ještě v dresu kovaného komunisty dal své straně slovo, že jí bude odevzdávat část svých senátorských příjmů. Pokud tak skutečně dle vrabců nečinil, pak by bylo pravdou i to, že ho komunisté pro nedodržení slova (nepřizpůsobivost) přestali  považovat za reprezentanta KSČM, který by si  za ně zasloužil kandidovat. Jinými slovy řečeno. 

Pan senátor by si měl uvědomit, že by i cesta ke zvolení měla vést přes dodržování slibu a dodržování mravnosti nade vše. Že na této podmínce Severočeši.cz, na rozdíl od jeho politické alma mater (KSČ-KSČM) dvakrát nelpí, je pro mne důvodem k vyjádření názoru, že je pan senátor Doubrava posledním člověkem, který by měl kohokoliv vyzývat k "Dušínovskému" chování. Pokud nemám pravdu, pak se senátor Doubrava nepochybně pochlubí, jakými konkrétními legislativními kroky si za po mnoho roků vyplácenou luxusní mzdu zákonodárce zasloužil. Mám totiž obavu, že za ním žádná konkrétní práce není (jinak by vlast nebyla tam kde je), a proto se snaží deficit pracovitosti v zájmu dalšího zvolení nahradit populistickými výroky. 

František Štván
Další články - František Štván, blogy - František Štván

Není důležité co si o sobě myslím já, ale co si o mně myslí druzí.
Klíčová slova: politická kultura, rasismus, Ústecký kraj

 

 


MF Dnes
Nevěřím přeběhlíkům!
 
Přeběhlíků je v naší politice přehršle. Mohli bychom je exportovat do zahraničí, ale tam by se většinou nedomluvili. První dvě vlaštovky, pan Melčák a pan Pohanka, se objevily před lety v poslanecké sněmovně. Jako Laurel s Hardym balancovali na misce vah. Proto se těšili pozornosti národa, prezidenta a také novinářů, jejichž existence je na přeběhlících přímo závislá. Přeběhlictví je epidemie, a tak se přebíhá houfně. Různé frakce a uskupení, nyní právě pan Pípal z Dubé a spol z ODS k Severočechům.cz. Tam se setkají s panem Doubravou, přeběhlíkem s KSČM. Na jevišti panoptika se národu představí staronoví herci v nových rolích, žádající o důvěru a hlasy. Je třeba zdůraznit, že motivací přeběhlíků nejsou ani peníze, ani nové funkce či teplá křesla. Mají v genech silné nutkání zlepšovat tenhle ošklivý svět. Náhlé osvícení mysli způsobí, že změní své názory o 180 stupňů, někteří je otáčí jak ruské kolo. Komunista se vzdá svých marxisticko-leninských ideálů, zelený pan Páleník by vstoupil kamkoliv, kdyby jej někdo chtěl. Také bych rád někam přeběhl, ale nemám kam. Poslechl jsem totiž radu svého otce, že politika je svinstvo. Bohužel měl pravdu.
 
Říjen 2012
Karel Plechač- Tisá


MF Dnes
Fórum čtenářů
Filip jako Gottwald
 
v úterý jsem viděl  v televizním přenosu z jednání poslanecké sněmovny hřímat předsedu KSČM soudruha Filipa nenávistné výroky proti podepsání lisabonské smlouvy. Široce a pevně rukama opřen o řečnický  pult silně připomínal svým odhodlaným výrazem, gestikulací i demagogickou rétorikou smutně proslulého Klementa Gottwalda v roce 1948 na Staroměstském náměstí. Po něm podobně agresivním způsobem diskutovali další zástupci této u nás stále ještě legální strany. Ta měla z důvodů setrvání na svých revolučních principech být jako zločinecká dávno zakázaná. Většina z nás občanů si nedělá iluze o morálce dalších politických stran a jejich politiků (často bývalých členů KSČ), na což reagují svou neúčastí ve volbách. Je opravdu těžké si z nabídky vybrat a potrvá možná desítky let, než se stav  zlepší. V porovnání s dobou komunistické diktatury se většině našich občanů žije lépe a především svobodněji. Jsem pamětník událostí, kdy nám byl v roce 1949 zkonfiskován dům a obchod konfekcí mého otce, naše rodina byla desítky let perzekvována. Můj otec byl 17 měsíců režimem uvězněn, ač soudem následně shledán nevinným. Nenašel jiné zaměstnání a nezbylo mu než nastoupit v ústecké chemičce do zdraví škodlivého provozu elektrolýzy. Chodil domů ze směn přiotráven výpary chloru a rtuti, které mu vážně a trvale poškodily zdraví. Nedočkal se omluvy, rehabilitace a nedožil se bohužel ani navrácení zdevastovaného domu v rámci restituce po pádu režimu. Otec byl z rodiny sklářského dělníka, ale měli jsme pečeť buržoazní rodiny zanesenou v kádrových materiálech. Mé starší sestře i mně bylo znemožněno studium a souhlas jsem obdržel až ve svých 35 ti letech. Osud naší rodiny je jeden z mnoha tisíců a mnozí  občané zaplatili svými  životy nebo životy svých blízkých a přátel. Komunistická ideologie dokázala v nedávných dějinách, že je stejně hrůzná jako nacistická, a nelze podceňovat nebezpečí vycházející z jejích zastánců! Nebezpečná je rovněž lhostejnost občanů. Nemáme příliš prostoru vyjádřit svůj odpor. Uvítal jsem možnost připojit svůj podpis k internetové petici “Na komunisty si zvyknout nechceme“!

Karel Plechač, Tisá


Profil: Kandidát na primátora

když jsem dne 1.10. otevřel MF Dnes, tak se dívám do tváře pana Radima Bzury, jedničky ústecké TOP 09 do nastávajících komunálních voleb. Do komunálních voleb kandiduje vůbec poprvé. Věří, že jeho strana je v dobré kondici: „Příležitost dostali kandidáti úspěšní ve svých oborech, kteří mají městu co nabídnout,“ říká.
Program, který je v textu představen, se zabývá aktuální problematikou a oprávněnou kritikou současné vlády ČSSD. Není třeba  analyzovat jednotlivé odpovědi Radima Bzury na otázky pana redaktora Jana Horáka, ale jen málo z nich je z pera kandidáta.
Stejně tak nejsou autentické jeho odpovědi. Na připravené otázky redaktora, tak jak bývají tyto hovory prováděny, určitě spolupracovali další členové Krajské kanceláře.
Z diskusního Fóra, kde pan Bzura obhajoval své dále popsané aktivity, znám úroveň jeho  literárních děl, plných pravopisných chyb.
Chtěl bych věřit ústřednímu heslu TOP 09:  Politiku bereme jako službu svému městu, ne jako výtah k moci.
Jsou ještě členové, kteří to takto vnímají, ale s jistotou vím, že pan  Bzura  k ním nepatří.
Podporuji TOP 09 od jejího vzniku a také jsem tuto stranu vždy volil. Volila ji i moje manželka, naše děti, vnuci a většina mých přátel, kterým jsem výzvu mailem v počtu 124 ks poslal. Osvětu, proč volit právě TOP 09 a  jejího předsedu, knížete Karla Schwarzenberga, jsem léta trpělivě vysvětloval.  Svůj loajální postoj mohu snadno doložit, viz přílohy.
Nechápu, na základě jakých kriterií a aktivní činnosti v TOP 09 byl vybrán právě pan Bzura. Sleduji denní tisk MF Dnes a nikde jsem nečetl jediný článek, kterým by prezentoval politiku strany, podpořil správnou věc (Činoherní klub) atd.
V „jeho“ programu zcela chybí podpora problematiky životního prostředí, které je na Ústecku a v regionu stále aktuální, například stanovisko k prolomení limitů.
Zakladatel a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg byl ministrem zahraničí za Stranu zelených a podporuje ochranu přírody.
Pan Bzura zorganizoval lživou letákovou kampaň a znemožnil připojení CHKO Tiské stěny k NP České Švýcarsko, které podporovala starostka a většina zastupitelů obce Tisá.

Závěr: Horšího kandidáta než p. Bzuru si TOP 09 nemohla vybrat. Nic pozitivního jsem na něm nenašel.

V roce 2007 jsem se přestěhoval do Tisé. Pan Bzura se angažoval ve Sdružení rodičů a přátel školy, které organizovalo různé volnočasové aktivity pro děti i rodiče a takzvané létohry.
Brzo se ukázalo, že pan Bzura vždy sledoval získání osobních výhod. Bezohledně  postupoval pro jejich dosažení, a to i v případě, že porušoval zákon, pomlouval, lhal, urážel starostku a každého, kdo mu odporoval. Tímto způsobem způsobil rozkol mezi obyvateli obce a ovlivnil negativně činnost zastupitelů v Tisé v průběhu dvou volebních období.
Je nutné zmínit, že nebyl občanem Tisé, ale občanem Libouchce. Má rodinný dům v části Nový Libouchec. V profilu ale uvádí, že žije v ústecké části Klíše, což je účelová lež, aby mohl kandidovat do zastupitelstva města Ústí nad Labem na post primátora.  Pokud vím, nemá žádné zkušenosti v komunální politice, ale na funkci primátora se cítí dostatečně kvalifikován.
 
Na veřejnosti a mezi horolezci je znám jako „Mistr lží“( http://ustecky.denik.cz/diskuse/lidrem-top-09-v-usti-nad-labem-bude-radim-bzura.html).
 
Dále uvedu své zkušenosti s panem Radimem Bzurou v období 2009-2014.

V obci Tisá působila  společnost Extrem Experience v.o.s., která provozovala lezecké kurzy a další sportovní činnosti pro začínající a pokročilé lezce v oblasti Přírodní památky Tiské stěny. Lezecká, činnost této společnosti se mimo jiné odehrávala v Malých Tiských stěnách a zejména pak v malém úseku Hřebenových stěn. Tato oblast byla vzhledem k měkkému druhu pískovců lezením silně poškozována. Lezení početných skupin mimo vyznačené cesty a také po dešti, což je podle platných pravidel přísně zakázáno, způsobilo nejen silné poškození skal, ale i vyšlapání travních a vřesových porostů, které zadržovaly vodu. Časté přívalové deště dokonaly dílo zkázy tím, že prudký proud vody odplavoval písek a odkryl úpatí skalních věží místy až o 30 cm. Jejich zřícení je pouze otázkou času. Pod zmíněným místem se nachází objekt Horské služby a OÚ a další objekty.
Společnost Extrem Experience v.o.s. požádala o povolení výjimky ze základních ochranných podmínek Přírodní památky Tiské stěny, kterou vláda České Republiky svým usnesením č.505 dne 27.dubna 2005 NEPOVOLILAPříloha.
Členem  Extrem Experience v.o.s byl mimo jiné také pan Bzura a jeho manželka, a také příslušník STB  Jiří Rosol, Příloha
Pořádání těchto komerčních akcí stále pokračuje a není jediným porušením zákona.

Dalším neméně závažným přestupkem je trvalé porušování podmínek ochrany přírodní památky Tiské stěny dané § 36 zákona č.114 /1992 a také nedodržování  Stanov ČHS §2 (Český horolezecký svaz). Plné znění pískovcových pravidel bylo schváleno Valnou hromadou výkonným výborem v roce 2010.
Přestože by komerční skupiny mohly své kurzy a činnost provozovat ve skalních (žulových, čedičových) oblastech jako Studený masiv, Bořeň, Křížový vrch atd., pokračují v devastaci Tiských stěn bezohledně dál. Naproti rodinnému domu pana Bzury v Horním Libouchci je umístěn billboard nabízející horolezecké kurzy. Jeho napojení na zmíněné podnikatelské kruhy je evidentní.
Pravidla pískovcového lezení jsou v obecní vývěsce umístěny ve formátu A4, dále u pokladen na vstupu do skal, kde jsou od deště nečitelné. Každoroční projednání a schválení podmínek a zákazů lezení některých cest a skalních věží s CHKO, zástupcem ČHS a starostou obce, je formálním aktem, který nic neřeší. K devastaci přispívají také němečtí lezci, kteří si na domácích skalách takové porušování pravidel kvůli vysokým pokutám nikdy nedovolí.
 
Další kauzou, kterou vyvolal pan Bzura, byl nápad vybudovat umělou lezeckou stěnu. V principu  nelze proti nápadu nic  namítnout, ale věc měla, jak se záhy ukázalo, háček.
Návrh na zřízení lezecké stěny za jevištěm tiského kulturního domu předložili zastupitelstvu Obce Tisá na v březnu 2012 pan Bzura, podnikatel pan Španbauer a pan Beneš, majitel penzionu a restaurace Refugio. V obci byly k dispozici ještě další objekty (bývalá sokolovna, Kohinoor ), kde by bylo možné stěnu zřídit. To by ovšem znamenalo práci související s úpravou prostor.
Snazší  je získat nově rekonstruované prostory v obecním sále obce, který slouží různým kulturním aktivitám. Podle pana Bzury prý provoz nenaruší stávající aktivity v kulturním sále, ba naopak je doplní. Vznikne prý možnost boulderových či lezeckých závodů „s lanem“.
Vlastnictví stěny: Lezecká stěna má být v majetku OS a přátel školy, tedy pana Radima Bzury. Ten  dále navrhuje: „Uzavřít s obcí  nájemní smlouvu na minimálně na 10 let s následnou opcí. Nájem musí být symbolický (za korunu ročně), ...“, ačkoliv současný uživatel, divadlo Skaláček, platí měsíční nájem 1000 Kč.
 
Provoz stěny v sále navrhuje pan Bzura celotýdenní, v režimu Po-Pá, So-Ne, v režimu obvyklém v podobných zařízeních (http://www.stenapisek.cz/cenik/). Další odkazy: www.usti.ymca.cz/stena/akademie/cenik/. Užívání stěny bude nabízeno i občanům a sdružením, nikoliv zdarma, ale za lukrativní ceny!
 
Zájem místních o skalní lezení je nulový, a to přesto, že Tisá leží ve významné skalní oblasti Labských pískovců! Místní měli a mají možnost vstoupit do horolezeckého oddílu Tisá. Současný stav mi ale na můj dotaz popsal jeho předseda Michal Vyleťal vloni takto: „Oddíl byl založen před 10 lety a byl založen deseti osobami. Zpočátku se konaly společné akce, dnes prý leze občas jen 5 lidí!“
 
Skutečný záměr pana Bzury, který stěnu nekompromisně prosazoval, je tento: Výše zmínění provozovatele zakázaných kurzů v ohrožené části Tiských stěn jej potřebují pro své klienty. V případě deště by jim mohli nabídnout náhradní program na lezecké stěně pana Bzury. Dále také návštěvníkům Tisé, našim a německým lezcům. Stěna na podiu nemá žádné zázemí, a všichni by tedy užívali inventář (židle, stoly, šatnu), který je vlastnictvím obce a má sloužit  kulturním akcím. Za 10 let činnosti by byl nejen inventář, ale i nová podlaha na odpis.
Dalším závažným hygienickým problémem, který se snažil pan Bzura bagatelizovat webu www.klajda.cz, by bylo používání magnézia, jehož prach by znečistil sál.
 
Návrhy pana  Bzury byly vskutku mimořádně „výhodné“ pro obec Tisou. Naštěstí se nám a dalším občanům podařilo tento záměr zmařit.
 

 


 

Nepřátelé I. část

Marian Páleník - ředitel o. p. s. Přátelé přírody Palenik

Výčet různých funkcí, členství, činností a nečinností není možné pro svou rozsáhlost uvést.  

Opět se mi dostává „cti“, že mě pan Marian Páleník (dále jen MP) vláčí na svých webových stránkách. Ohlašuje své velké vítězství v letitém trvajícím sporu, který soud rozhodl v jeho prospěch. Jako každá věc má své dvě stránky, je tomu tak i v tomto případě. Ta špatná je, že jsem musel uhradit nemalé soudní výlohy v tomto sporu. Ta dobrá je to, že po sedmi letech bobříka mlčení, mohu podat svědectví o ledabylém projednání mé žaloby na ochranu osobnosti a přesvědčil jsem se, že soudy nemusí být zárukou spravedlivého rozsudku! Jsem si vědom, že nejsem jediný, který získal tuto zkušenost, když jsou denně v  tisku uváděny podobné absurdní případy o činnosti policie a soudů. Tím nechci zevšeobecňovat a vím, že jsou i schopní lidé těchto profesí, i takové jsem poznal.

Při výběru a charakteristice svých přátel se mi vybavovaly zážitky vesměs kladné a pozitivní. Se značnými rozpaky a nechutí popíšu mé zkušenosti s osobou, která si přívlastek nepřítel právem zasloužila. Nemám v úmyslu se snižovat k podobným lžím a vulgaritám, které tento „přítel přírody“ uveřejnil o mě v časopisu Alternativy pro Sever v roce 2003 a v rozeslaných e-mailech. Dále pak na svých webových stránkách a stránkách Přátel přírody v následujících letech a některé prezentuje až do současnosti. K tomuto tématu se ještě vrátím.

Je tu řada dalších témat, které mohou čtenáře zajímat více, už proto, že o nich byli informováni a tyto finančně často také podpořili. Všechny souvisí s  činnosti MP pod OS Přátelé přírody v letech 1986 – 2003 a o. p. s .Přátelé přírody do roku 2006. Jde zejména o (ne)realizaci některých fantasmagorických „projektů“- „Labe 2004 a 2020" jež byly MP vyhlášeny, ačkoliv bylo jasné, že k jejich realizaci nedojde a ani dojít nemůže. Kritika tohoto záměru nejen má ale i dalších 11 členů Přátel přírody, jehož cílem bylo účelové získání peněz od lidí, kteří se údajně měli stát vlastníky pozemků budoucích přírodních rezervací. Cílová skupina již nebyli ti poučení, kteří finančně podpořili předchozí projekt obdobné rezervace na Rovném (skončil fiaskem), ale občanů žijících na horním toku Labe. Naše kritika byla jednou z mnoha příčin, jež vyústily v puč, kdy se v roce 2003 tři osoby (Marian Páleník, jeho bývalá manželka a Libor Brož) zmocnili OS sdružení Přátelé přírody.

Zkušenosti o tomto „projektu“ si vyměnili nedávno někteří postižení pamětníci, kteří naletěli a zaslali peníze v domnění, že se stanou spoluvlastníky pozemku, na kterém se bude zřízena přírodní rezervace. K vrácení peněz zaslaných na tyto rezervace, jak MP v diskusi zmiňuje, nikdy nedošlo, na výzvy MP nikdy nereagoval. Diskuse k tomuto tématu, ale i o osobě MP, která vznikla po rozhovoru MP s redaktorem Ústeckého deníku panem Vladimírem Mayerem, je poučná a  je níže uvedená pod:  

http://ustecky.denik.cz/zpravy_region/20110610_may_otazky_palenik.html?diskuse=1#1030646

K tématům těchto projektů („černé díry“) se vrátím v pokračování, kdy seznámím čtenáře s podrobnostmi a doložím z větší části dokumenty, jejichž autorem byl sám MP. Hodnocení a závěry ponechám na čtenářích, které zajímá jak se věci udály a kde je pravda.

Černé díry pana Páleníka - Landtrust Rovný (1996–2003)

Motto akce: Má-li příroda zůstat krásná, musíme pro to něco udělat

Jedním z důvodů, proč jsme se v roce 1996 s manželkou stali členy OS Přátelé přírody, byla údajná hrozba otevření kamenolomu na vrchu Rovný u obce Trmice nedaleko Ústí nad Labem. K tomuto místu mě poutaly vzpomínky z dětství, které jsem blízko této lokality prožíval. Vrch Rovný leží nedaleko hranice CHKO České středohoří a těžbou by došlo k dalšímu necitlivému zásahu do přírody a reliéfu krajiny.

Iniciátorem akce byl Marian Páleník, který o záměru podal informaci na členské schůzi Přátel přírody (dále jen PP). Bylo dohodnuto, že jednání se starostou a zastupiteli obce Řehlovice ve věci vykoupení dvou pozemků a jejich převod na katastrálním úřadu zajistí předseda Marian Páleník (dále MP).

Předseda MP inicioval v roce 1996 založení pozemkového spolku (Landtrust) vlastníků - členů Přátel přírody, kteří by pozemky od obce Řehlovice společně koupili. Navštívili jsme s dalšími členy lokalitu vrchu Rovný a shledali, že se jedná o krásné geologicky i biologicky zajímavé území.

Studii biologického hodnocení území provedl člen Přátel přírody Ing. Jiří Rous. Studie potvrdila vzácné biotopy v této lokalitě a vhodnost pro náš záměr.

Po získání potřebných finančních prostředků měly být tyto pozemky na vrchu Rovném zakoupeny a na těchto zřízena nestátní přírodní rezervace s naučnou stezkou, případně i se srubem. O tuto jsme měli jako vlastníci – zakladatelé pečovat.

Již v roce 1996 jsme se s manželkou stali zakladateli fondu a vložili několik tisíc Kč. V roce 1997 jsme znovu vložili 2300,- Kč  (certifikáty) a sponzorovali spolu s dalšími také dva benefiční koncerty v letech 1997 a 1998.  

Benefiční koncerty:

První koncert na záchranu Rovného se konal 22.12.1997 za účasti houslového virtuóza Jana Svěceného a cembalistky Jitky Navrátilové v kostele Nanebevzetí Pany Marie v Ústí nad Labem. Výnos: 90 tisíc Kč.

Druhý koncert na záchranu Rovného se konal 1.10. 1998 za účasti varhanistky Jindřišky Slavíkové s vystoupením Jany Hlaváčové a Luďka Munzara v kostele Nanebevzetí Pany Marie v Ústí nad Labem. Výnos: 110 tis Kč.

Kampaň na záchranu vrchu Rovný byla propagována peticí, v tisku a veřejně výlepem plakátů.

Ve výročních zprávách 1996–97 byla zveřejněna jména dárců a sponzorů a výše jejich finančních darů. Také v dalších letech 1998–2000 vyzýval předseda MP členy a příznivce k finančním darům a kampaň přinesla do fondu značné finanční prostředky od členů, firem i soukromých dárců. Navštívil jsem také ředitele Trmické teplárny a ředitele ZPA Ekoreg, kde jsem byl zaměstnán. Oba přispěli mnohatisícovými sponzorskými dary do tohoto konta.

V roce 1998 rozesílá MP žádost o podporu se složenkou „500x děkujeme“. Zde uvádí, že je vybráno již 700.000 . Koncem roku 1998 se obrací MP v dopise „Dejte jeden dárek přírodě“ znovu na veřejnost s žádostí o finanční podporu na konto Rovný „… rádi bychom se věnovali zakoupení pozemku a založení pozemkového fondu“. Zde píše MP, že benefiční koncert musel být odvolán. Není to pravda, tento se konal 1.října 1998 (Druhý koncert) a vynesl 110 tis. Kč, jak uvedeno výše.

V roce 1999 zakládá MP další fond, tentokráte na Záchranu Českého středohoří  před odtěžením. Cílová částka výnosů z darů, podobně jako fond Rovný, měla být 1 000 000 Kč. Přátelé přírody mohou zasílat peníze na konto Rovný a také na nový záměr. Výše darů do fondu Na záchranu Českého středohoří není známa a proto není níže uvedena!

Průběžně jsme řadu let s manželkou přispěli v dobré víře vícekrát tisícovými vklady nejen na konto Rovný ale i na další souběžné projekty. Celková částka dosáhla 40.000,– Kč.

Dohledání níže uvedených příjmů do fondu Rovný vychází z výročních zpráv a podkladů zpracovaných předsedou sdružení Marianem Páleníkem. K dalším příjmům do fondu Rovný v období let 1999 a později, kdy MP vyzýval k darům členy, příznivce a veřejnost, mi chybí podklady. Celkové příjmy ale mohly činit více, než je níže uvedeno.

 

Celkové doložitelné příjmy

Grant  

  210.000 Kč

Dary

  715.000 Kč

2 benefiční koncerty 90 + 110 tis. Kč

  200.000 Kč

Celkem minimálně

1.125.000 Kč

Náklady

Biologické hodnocení ing. J. Rous

   10.000 Kč

Geodetické práce-vyměření

   29.000 Kč

Tisk a výlep plakátů

   18.000 Kč

1x jednání M. Páleníka v obci Řehlovice

 nevyčísleno  

 

Neskutečná manipulace stovek důvěřivých lidí a snůška lží a podvodů!  

V průběhu dalších let se v důsledku dalších aktivit sdružení a obměnou členů na Rovný jaksi „zapomnělo“. Na dotazy odpovídal MP, že vše je zaviněno katastrálním úřadem, který je přetížený restitucemi a privatizací bytů.

Na stav konta Rovný jsme se předsedy MP s manželkou a ing. Rousem zeptali v lednu 2003 před 1. valnou hromadou 27 členů PP. Prý je vše v pořádku, rozhodnutí je v rukou úředníků katastrálního úřadu, kde je žádost o převod pozemku podána. Výtěžek konta Rovný je v bance připraven na koupi pozemku. To se nám však nezdálo a rozhodli jsme se věc prověřit.

V této době byla řada kroků MP podrobena vážné kritice ze strany prezídia i členů sdružení. Ta se týkala náhlého nastěhování manželů Páleníkových do vily v Podhájí, kde byla kancelář PP, a teprve dodatečně vyžádaného schválení (původně zde měla být zřízena „ubytovna“ – možnost přespání pro návštěvníky z jiných ekologických organizací), politických aktivit MP (finančně nákladná volební kampaň – 60 tis Kč) bez mandátu a v rozporu se stanovami občanských sdružení, ukončení aktivit proti výstavbě jezů na Dolním Labi a vyhlášení megalomanského projektu Labe 2003–2020 (síť přírodních rezervací na Horním toku Labe). Tento projekt byl zaměřen na získání nového zdroje peněz od lidí žijících poblíž Labe, kterým MP slíbil stát se vlastníky pozemků, podobně jak tomu bylo v případě Rovný.

V lednu 2003 byli za členy sdružení PP přijati tři noví členové, a to manželé Ing. L. Pavlovská, ing.K.Pavlovský a Libor Brož. Libor Brož byl poté zvolen předsedou Ing. Karel Pavlovský a Ing. Ludmila Pavlovská za členy správní rady. Z podnětu členů sdružení a otevřeného dopisu se Ing. Pavlovský začal zabývat nesrovnalostmi a pochybnostmi ohledně „konta Rovný“.

V lednu 2003 navštívil starostu obce Řehlovice. Již z mailové korespondence s MP, kde žádal předsedu Přátel přírody MP o informace, bylo jasné, že mimo rozesílání žádostí o finanční dary do fondu Rovný předseda MP od roku 1998 do 2003 vůbec nic pro získání pozemku neudělal! Jak sám uvádí, nepamatuje si skoro nic. Pamatuje si však v 5. bodě své odpovědi jednu důležitou věc, kterou nám a veřejnosti léta tajil, a sice, že by obec sdružení prodala pozemky za symbolickou 1 Kč!!!

I manželům Pavlovským (kteří mimo jiné darovali na síť přírodních rezervací 8000,– Kč) došlo, že celý záměr Rovný sledoval jen finanční prospěch MP, nikoliv vytvoření nestátní přírodní rezervace na Rovném.

Člen správní rady ing. Karel Pavlovský zjistil, že pozemek, kde měla být uvažovaná přírodní rezervace, vůbec nebyla ve vlastnictví obce, ale státu, a sice ve správě státních lesů. Nemohla ani být prodána za symbolickou cenu 1 Kč občanskému sdružení Přátelé přírody, jak obec přislíbila, o čemž MP věděl. Ten jednal s obcí jen jednou a to v roce 1996 a řadu let, až do roku 2003, klamal členy i dárce, že k vyhlášení nestátní přírodní rezervace na Rovném a založení pozemkového spolku pouze chybí finanční prostředky. Vrcholem mystifikace bylo lživé tvrzení MP ve výroční zprávě PP za rok 1998 ??3, že nebýt přetíženosti katastrálního úřadu tak, by převod pozemku mohlo proběhnout do konce roku. Neexistovala žádná kupní smlouva. nebyla podána ani žádná žádost o převod pozemku na katastrální úřad.  

Celková částka finančních darů na projekt Rovný z doložitelných podkladů a zpráv byla 1.125 milion Kč. Jak je zřejmé z příloh, jednalo se ze strany MP o lživou argumentaci a matení dárců s cílem získání peněz a zajištění pohodlného života manželů Páleníkových ve vile v Podhájí.

Peníze z fondu Rovný byly zřejmě dávno utraceny a nebylo snahou MP se angažovat natož investovat do zřízení přírodní rezervace.

Ve zprávě z jednání PP v červnu 2003 se lze dočíst nehorázné tvrzení MP o výši příjmů na akci Rovný, prý se vybralo jen 50 tis. MP zavrženíhodným způsobem po několik let obelhával členy sdružení, příznivce, sponzory i významné osobnosti našeho kulturního života – aktéry benefičních koncertů, aby získal peníze v prospěch konta Rovný.

Jisté je, že sdružení PP mělo také náklady, ty ale musí odpovídat vynaloženému času a úsilí. To však projekt Rovný v žádném případě nesplňoval. Navíc zakladatelé fondu (v roce 1998 to bylo 500 osob) měli právo být pravdivě informováni, že pozemek nabídla Obec Řehlovice PP v roce 1996 za 1 Kč a nikoliv za statisíce. Nepravdivá tvrzení, že sdružení je před založením pozemkového spolku a vyhlášením nestátní přírodní rezervace, bylo podvodem a tedy zřejmě i trestním činem, neboť šlo o statisíce. Jediným východiskem mohlo být nabídnout dárcům vrácení peněz, což MP nikdy neudělal.  

Dodatek:

Současně se zmíněným projektem Rovný zahájil MP další níže uvedené akce – kampaně. Každá kampaň měla své číslo konta, na které zasílali členové sdružení PP a příznivci finanční dary. Vzhledem k tomu, že MP již konkrétní dárce a výše finančních darů ve výročních zprávách neuváděl („poučil“ se), nebylo možné zjistit, zda došlo k využití darů pro konkrétní projekt.

Příklad Rovný byl jediný, kde bylo možné vysledovat finanční tok a jeho vymizení.  

 

01 1996 – 2003     Landtrust Rovný –nestátní  přírodní rezervace Přátel přírody na Rovném

02 1996 – 1997     Na záchranu bobrů na Labi

03 1997 – 1998     Experiment s PCB

04 1999 – 2000     Otevření nevyužívaného lomu u Vrahožil – Rtyně

05 1999 – 2001     Za záchranu Českého středohoří

06 1996 – 2000     Proti dálnici D8 přes CHKO České středohoří

07 1997 – 2003     Odvrácení výstavby vodního díla Malé Březno

08 1999 – 2003     Jezy na Labi

09 2000 – 2001     Referendum v obci Libouchec o Lomu Strážiště (Tarmac)

10 2001 – 2002     Hlinikárna Neštěmice – petice  

 

Kampaně 01, 04 a 09 vedené proti otevření kamenolomů, vyžadovaly žádosti o zrušení těchto dobývacích prostorů, což bylo povinností předsedy MP!

V roce 2004 jsme se obrátili na Obvodní báňský úřad v Mostě s dotazem, zda MP o zrušení požádal. Jak vyplývá z odpovědi Ing. J. Pýchy z OBÚ, žádná taková žádost nebyla podána. Ve zmíněných lokalitách lze lom kdykoliv otevřít. 

Konec I. části  

Následovat bude: Jak z finanční krize, Kacířské dopisy, Puč, Další přírodní rezervace a „hochštapleři“, Trestní oznámení na MP, Žaloba na určení neplatnosti valné hromady pro rozpor se stanovami, ...


Domů / O autorovi / Fotogalerie / Výstavy, přednášky / Cesty / Expedice a výpravy / Reference, recenze / Mé články / WT-Archiv / Přátelé / Pranýř / Partneři, odkazy / Nabídka / Kontakt